Výstava morčat a laboratorních potkanů při výstavě Člověk v přírodě (Potkani pouze 13.9.)


Tak máme za sebou výstavu v Lounech. Naši myšáčci dopadli dobře avšak celkový pocit z celé výstavy je tak nějak dvojí. Moc bych chtěla poděkovat Nergitce opět za další výstavu, kterou uspořádala. Návštěvnost byla obrovská, výstava potkanů byla spojená s výstavou morčat a drobných opeřenců při výstavě "Čověk v přírodě". Vše se uskutečnilo ve velkém areálu výstaviště, mimo potkánků bylo k vidění psí agility, děti se mohly povozit na koníčcích (to nesměla propásnout ani naše Celebrian, řvoucí drobotina chtivá svezení na koňském hřbetu musela prostě počkat, až se Celebrian (která se mimo potkánků věnuje parkurovému ježdění) dosytosti nabaží v sedle při chůzi polospícího koníka, který měl za úkol chodit jen mechanicky pořád dokola. Na výstavišti bylo obrovské množství stánků, kde se prodávalo vše možné od chovatelských potřeb, přes zahradní i pokojové květiny. Já jsem se nemohla odtrhnout od stánku s orchidejemi. Phalaneopsise, cymbidia, dendra, taková nádhera až oči přecházely. No neodolala jsem a koupila za nekřesťanské prachy dva mini phalaneopsise, které jsem na konci výstavy samozřejmě nechala v hale :o(, ale k mému štěstí, kytičky zůstaly na místě až do rána, a kamarádka, která jela s námi a zůstávala na místě mi je přivezla až domů, jeden jsem tedy mohla dát mé mamince k svátku a druhý už se zabydlel mezi mýma zlatíčkama :o). Péťo, děkuju!
Když se tedy vrátím opět k místu, kde se konala výstava našich chlupáčků, už při prvním přelétnutí výstavních prostor, se mi začly ježit chlupy na těle. Nergi žádala o polovinu haly, což jí bylo slíbeno, avšak nedodrženo a to byl celý problém. Klece pro Niflheim byly akorát v té nejužší uličce, kam je mohli umístit (Nergi, to jsi mi udělala schválně, s mojí postavou!!) :o), hned vedle posuzovatelského stolu. Nedalo se tam pomalu ani otočit. Procházeli tam návštěvníci výstavy, které vůbec nezajímalo, že se snažím vybalit myšáky z tašek, dát je do svých klecí a nainstalovat jim napáječky a misky s jídlem. Několikrát jsem skončila pod stolem s "hubou" v tašce, když jsem se snažila vyndat potřebné věci. To když se prodírající důchodci v uličce snažili strkáním do mě naznanačit, že jim překážím, mrmlacíce neustále, jak jsou potkani hnusní a něco takového by si domů v životě nepořídili, protože jsou špinaví a mají hnusný vocas. Nejhlasitěji to pronášeli právě u stolu, kde probíhalo posuzování, a přestože se zde snažili chovatelé alespoň nějak sledovat dění kolem posuzování, neustále se muselo uhýbat těmto "návštěvníkům", kteří si vynucovali prostor a měli, s prominutím, opravdu idiotské kecy!!!

Ale setkání s dalšími chovateli bylo opět velice příjemné, viděla jsem i několik našich odchovanců, z nichž jedna holčina, která se též účastnila výstavy získala také nějaké to ocenění. Co mě ale potěšilo nejvíc, že jsme si s Celebrian (Chs Algernon), se kterou jezdím na každou výstavu, vezly nachlup stejné poháry. Konečně se dočkal jejich Jack Daniel's of Gremleen's, který získal cenu za nejlepšího dospělého samce výstavy. (MOC VÁM HOLKY GRATULUJU!!!!) Na cestě zpět tedy panovala v autě velmi příjemná atmosféra. Ale chvíli jsem měla skutečný strach, protože už jsem měla před očima Aničky napučenou tvář, terou nasadí vždy když její Jack nevyhraje. Ono jí to sice brzy přejde, ale chvíle po posuzování a cesta domů byly pro mne často pak dost traumatickým zážitkem, prtože jsem nevěděla co jsem jí provedla. Ale prý to nebylo kvůli mě, ale celkově. No tentokrát bylo vše jinak. Jack dostal krásných 98,5 bodu a bylo jasné, že získá velmi pěknou cenu, takže Ani byla v pohodě, bavily jsme se a bylo veselo. Jenže pak došlo na posuzování rexů, kdy jeden moc krásný klučina, který by jako z oka vypadl mému Frostovi (nebo naopak) získal 100 bodů a vzápětí po něm, Frostík 99. Hned jsem se chtěla s tou radostnou zprávou pochlubit Zdeňce, Aničky mamince. Odpověděla mi jen jedno. "No, ale to znamená, že jste se dostaly před nás." Obě jsme v tu chvíli nasadily vyděšený výraz plný utrpení, protože jsme věděly co bude následovat. Anička opravdu na chvíli nafoukla tváře, ale dlouho to netrvalo. Kategorie, totiž byly úplně rozdělené. Čímž se Jack dostal opět (tedy ne opět, tak to bylo od začátku, každá kategorie byla totiž posuzována zvlášť jen my jsme to nějak nezaregistrovaly) na první místo. Vítězný Jack je zde. Jo a ta flaška, ta je moje :o))))))

Zde jsou bodová ohodnocení vystavovaných zvířat z našich odchovů:

Cossudunn z Niflheimu - 1. místo nelepší dospělá samice
100 bodů
Frost z Niflheimu - 2. místo nejlepší rex
99 bodů
Haita z Niflheimu
97,5 bodu
Hrým z Niflheimu
97 bodu
Haita z Niflheimu
97,5 bodu
Cneith z Niflheimu
95 bodu
Obituary z Hůrky
94,5 bodu
Gorjan z Niflheimu
Nechápu co ti pitomci dělali, nejmírumilovnější potkani svý klece, a Hrým natrhl Gorjanovi ucho!
89,5 bodu


Bodová ohodnocení myšáků z našich odchovů:
Chegren z Niflheimu (vystavovatel chs Lucicherry) - 3. místo nejlepší mladá samice
97,5 bodu
Hiatta z Niflheimu (vystavovatel chs Lucicherry)
93,5 bodu
Gimva z Niflheimu (vystavovatel S. Čapková)
91 bodů
Creiden z Niflheimu (vystavovatel A. Benediktová)
92 bodů





NAHORU
Nikdo není nešťasten zcela i když je nemocen. Někdo se těší ze síly synů,
někdo zas z přátel, z pokladů jiný a někdo z čestných činů.
- Hávamál - Výroky Vysokého -

Copyright © Nifl/Chs Z Niflheimu 2007 - 2008
Kopírování bez souhlasu autora zakázáno