Dříve než se rozhodnete pro chov potkanů, je potřeba uvědomit si několik věcí:
Co čekám od nového kamaráda?
Jsem ochoten se mu věnovat několik hodin denně?
Mám dostatečný prostor k tomu, aby se zvířátko cítilo dobře?

pro zvětšení klikni na obrázek Velice, často se setkávám s tvrzením, že samci jsou nepřizpůsobiví a kousaví. Nic není vzdálenější pravdě. Pokud si chcete pořídit domů malé vcelku dosti nenáročné zvířátko, které k vám bezmezně přilne, nechá se drbat a klidně vám usne v náruči, rozhodně si pořiďte potkaního samečka. Samečci jsou všeobecně přítulnější, často se můžete setkat s názorem, že jsou měně čistotní a více cítit než samičky, což však dle mých zkušeností se vůbec nezakládá na pravdě. Protože to co dokážou "vytvořit" moje holky v kleci na to jsou samečci krátcí :o)). Platí zde, tak jako u kteréhokoli zvířete, že musíte udržovat jejich obydlí v čistotě. A s jejich specifickým aroma problém mít nebudete. Přičemž, je třeba brát v potaz i výběr vhodné klece. Pokud byste chtěli trochu akčnější zvířátko, pořiďte si samičku. Ty jsou o něco čilejší než samci, rády šplhají, skáčou, ale pozor, samičky snášejí hůře samotu. Pokud tedy nejste ochotni se své potkance věnovat většinu dne, pořiďte si raději rovnou dvě. Potkan je zvíře velmi společenské, vždyť v přírodě žije ve společenstvích, která čítají kolem stovek jedinců. Tedy samci sice snášejí samotu lépe než samičky, ale pokud si myslíte, že veškerá péče o potkana spočívá pouze v krmení a čištění klece, pořiďte si raději křečka.

Péče
Základ všeho, je udržovat klec v čistotě a stále zajišťovat potkanovi dostatek krmení a hlavně vody na pití. Misku na jídlo a napáječky čistíme denně. Napáječky jsou vhodnější než misky na vodu, do kterých si potkánci dokážou naházet podestýlku, a jiný nepořádek během několika málo vteřin. Podestýlku vyměníme podle potřeby, většinou jednou týdně, při vyšší koncentraci zvířat je potřeba stelivo měnit samozřejmě častěji. Jednou týdně bychom měli vymýt celou klec, nějakým dezinfekčním prostředkem, ovšem je velmi důležité tento pořádně opláchnout teplou vodou! Ideální je, vzít celou klec a osprchovat jí ve vaně horkou vodou. U velkých skříňových klecí, kde to není možné, zde je třeba cca jednou za měsíc (avšak většinou dle potřeby i častěji) vyndat veškeré zařízení, to umýt, vyprat nebo vyměnit látkové hamaky a klec pořádně vytřít hadrem. Hodně lidí svého potkana také koupe. I u nás už k tomuto činu došlo, ačkoli nejsem zrovna jeho zastáncem. Někdy je to však bohužel nevyhnutelné. Pokud tedy už musíte vašeho potkana vykoupat, postupujte co nejrychleji a zvíře zbytečně nestresujte. Většina potkanů, totiž koupání zrovna nemiluje. Použijte velmi jemný šampón pro štěňata nebo kočky, zvířátko dobře opláchněte a poté důkladně osušte ručníkem. Jen nepoužívejte, žádné fény apod., jen byste zvíře ještě více stresovali. Potkanům také dorůstají drápky a to v závislosti na povrchu ve kterém se pohybují, pokud žijí v kleci s plastovými patry a spí v měkoučkých hamakách mají jen málo možností, kde si drápky obrousit. V tomto případě jim musíme drápky čas od času zastřihnout, aby si drbáním nepřivodili zbytečné škrábance, které se mohou rychle zanítit a způsobí tak zvířátku zbytečné komplikace. Ovšem ono se řekne, ostříhat, ale ne vždy potkyš ochotně drží nataženou tlapku a než mu provedete pečlivou manikůru. Nejlépe bude, když na tuto činnost budete dva, jeden potkana znehybní chvatem při kterém se potky memůže moc mrskat a druhý ostříhá drápky stačí prostřední tři na zadních tlapkách, kterými se potkani drbou. Na tuto činnost jsou vhodné kleštičky na lidskou manikůru, nebo přímo specielní pro stříhání drápků zakoupené v chovatelských potřebách. Dejte pozor na cévku umístěnou v drápku, abyste potkánkovi nezpůsobili bolest, když do ní střihnete. Pro začínající chovatele doporučuji i s tímto problémem alespoň napoprvé návštěvu veterináře, který vám jistě rád ukáže jak nato. Nejlepší je však umístit potkyšovi do klece nějaké větve na šplhání, nebo něco o co by si mohl drápky přirozeně obrušovat. V závislosti na podestýlce, na které je potkánek chován a to zejména z fuzzíků může docházet i k vysušování pokožky na tlapkách, pokud tento problém zjistíme, postačí obyčejná bílá vazelína, kterou zakoupíme v lékárně nebo drogerii za pár korun a tu lehce vetřeme potkyšovi do chodidel.



Test podestýlek:
Na trhu existuje mnoho dobrých, méně dobrých o něco lepších i naprosto nevhodných podestýlek, které můžeme použít jako stelivo potkánkovi do klece. Některé z nich vám zde představím:

pro zvětšení klikni na obrázek Kukuřičná vřetena. Jako podestýlka jsou velmi vhodné, výborně sají vlhkost a jsou vyrobena z přírodního materiálu. Vyrábí se v hrubší a jemnější podobě, kdy čím jemnější, tím samozřejmě lepší. Jsou cenově dostupné, a proto bych je jako podestýlku rozhodně doporučovala. Většinou seženete ty od fy. Sonenland jedno balení se prodává cca kolem 80ti Kč



pro zvětšení klikni na obrázek Hrudkující stelivo do kočičích záchodů. Tak tohle bych rozhodně potkánkům do klece nedávala. Nevím jestli to splňuje svůj účel v kočičích záchodech, i o tom bych totiž dost pochybovala. Jsou to takové hnědé hrudky, vypadá to jako vyschlé bahno. A rozhodně to v obchodě poznáte podle ceny, která je bezkonkurenčně nejnižší. Tento výrobek se po namočení skutečně chová jako bláto. Tedy jako potkaní podestýlka naprosto nevhodné! Zde je několik ukázek: 1, 2

pro zvětšení klikni na obrázek Nehrudkující stelivo. Tak na tohle, proč ne, jsou to takové malé šedivé kamínky. Jsou ale dost tvrdé, na to aby na nich potkánci běhali celý den, je to dobré pokud máte hodně vysokou klec a zvířata se zdržují ve vyvýšených patrech a na podestýlku chodí dělat svoji potřebu, já tohle používám do „záchodů“ v rozích klece, kam jsou mí potkani naučení chodit s bobkem :o)

pro zvětšení klikni na obrázek Hobliny, jsou docela dobrou alternativou, prodávají se i různě parfemované, a některé řekla bych i docela příjemně voní. Mají dobrou schopnost pohlcovat vlhkost i pachy. Je ale potřeba dbát na výběr druhů, ty nejlevnější určitě nebudou tím nejvhodnějším řešením. Hobliny mohou obsahovat ostré části a velké množství částí jemných , které potkánkům taktéž nesvědčí. Je možné hobliny ještě prosít skrz hrubé síto a máte vystaráno, ale kdo by se s tím zdržoval. Že.

pro zvětšení klikni na obrázek Piliny. No tak o této možnosti raději vůbec neuvažujte. Potkani se v podestýlce rádi rochní a hrabou a jemné ostré části pilin jim naprosto nesvědčí, dochází pak k podráždění očí, i dýchacího ústrojí. Navíc pokud si materiál přinesete z nějaké pily, dílny nebo jiného neprověřeného zdroje, nevíte kolik se na něm už prošlo divokých potkanů, myší, koček a dalších volně pobíhajících zvířat. Pytlíček takovéto podestýlky vás může pak stát hodně trápení a dlouhý boj s parazity. V nejlepším případě.

pro zvětšení klikni na obrázek Granule do kočičích záchodů. V kleci vypadají moc hezky, je to takové upravené. Jenomže zde platí asi pomalu to samé co u pilin, na které se po nasáknutí močí tyto granulky rozpadnou. Odpadá zde asi jen ten problém s možností zamoření parazity, i když ty si můžete domů přinést s jakoukoli průmyslově vyráběnou podestýlkou. Než se totiž toto zboží dostane na pulty supermarketů, nebo zverimexů, jsou skladovány porůznu. A pak stačí jen přeběhnuvší myška zamořená parazity.

pro zvětšení klikni na obrázek Ekologické stelivo ASAN vzniká přetvářením odpadové suroviny při výrobě dámské a dětské hygieny, na dále upotřebitelný produkt – stelivo, určené pro kočky, fretky a malé domácí hlodavce. Toť komentář prodejců. Já s ním moc zkušeností nemám. Poprvé jsem toto stelivo viděla na výstavě potkanů. Druhý den již bylo část těchto válečků rozmělněna na prašné kousky, ale potkyši byli v suchu a dá se říci i v takovém množství relativně bez zápachu. Ovšem v každé kleci bydlelo 1 - 2 potkani, tak si netroufnu říci jak by to vypadalo v kleci o př. 5ti zvířatech. Ale jako podestýlku pro nealergická zvířata bych jej doporučila.

pro zvětšení klikni na obrázek Já jsem jednoho času právě z tohoto důvodu přešla na obyčejné noviny. Používám je od konce roku 2006 a jsem s nimi naprosto spokojená. Noviny nastříhám na čtverce, které následně skartuji. Koupila jsem si obyčejnou skartovačku za 400,- Kč. Tato investice se mi rozhodně vyplatila. Potkánci jsou taktéž spokojení, noviny totiž netlačí, dobře se po nich běhá, dají se z nich stavět úžasný bunkry, rochnění je taky ohromná zábava. Pohlcují vlhkost a pach stejně jako jiné podestýlky a hlavně nemám strach z jakýchkoli breberek. Vyměňovat můžu častěji, protože tohoto materiálu je vždy dostatek. A v neposlední řadě je nutno zmínit i finanční stránku. S touto podestýlkou rozhodně ušetříte hodně nákladů spojených s chovem. Někdo může namítnout, že noviny obsahují zdraví škodlivé barvy, no já nevím, já jsem dosud nějaké projevy otrav z tiskařské barvy u žádného ze svých potkanů nezaznamenala. Možná také pro to, že potkani noviny prostě nejí.
Ještě lepší zkušenost než s novinami mám s klasickým kancelářským papírem, je sice o něco tvrdší, ale pro tlapky potkánka mnonem a mnohem příjemnější než například, dřevěné válečky nebo kukuřičná drť. V kleci zůstanou déle načechrané, prostě hned tak nesplasknou jako noviny a proto lépe prosychají, když na ně potkánek vykoná svoji potřebu. Podle mne vydrží tato podestýlka o něco více než noviny. A kdyby ne, tak bílý papír v kleci mnohem lépe vypadá. Pokud tedy máte možnost sehnat starý kancelářský papír co je na vyhození, rozhodně by bylo dobré popřemýšlet o tomto využití. U nás se po použití tato podetýlka dá v zimně spálit v kamnech. I když pro životí prostředí asi nic moc, pořád je to lepší než naši sousedé, od nichž se line čený kouř a "vůní" spáleného dehtu zamořující celou čtvrť.

pro zvětšení klikni na obrázek Další podestýlka, kterou používám a jsem s ní naprosto spokojená je odprášená dřevitá podestýlka Tier Wohl Super. Prodává se v 25kg pytlích za cenu kolem 350-400,- kč

pro zvětšení klikni na obrázek TierWohl, jsou odprášené piliny, oproti tomu, výrobek Alpenspan, obsahuje hobliny, které jsou taktéž zbaveny malých částí a prachu. V kleci působí načechraně, ale s jejich savostí a pohlcováním pachů nejsem tak spokojená jako u pilin TierWol. Určitě jsou však mnohem lepší než některé další typy podestýlek. Tyto hobliny se mi osvědčilo míchat například s Asanem nebo skartovaným papírem. Cena více než příznivá, za 20 kg pytel, kolem 200,-Kč

Záleží na každém z vás, které podestýlce dáte přednost, zde jsou přiblíženy jen některé z nich, na trhu existuje velké množství. Máte možnost výběru.
Všechny tyto podestýlky se dají odvézt do kontejnerů na tříděný odpad.



Zde přidávám moc hezký článek z časopisi I Fauna, jehož autorkou je Gabriela Richterová

Rozumíme potkanům?

Poslední dobou se potkani stávají stále oblíbenějším a dalo by se říci módním zvířetem. Víme, jak je chovat, čím je krmit a jak se o ně starat. Ale existuje ještě mnoho dalších věcí, které tak úplně známé nejsou. Všechna zvířata, nejen potkani, nás stále něčím překvapují. Proto bych tímto článkem chtěla přispět k lepšímu pochopení chování našich chlupatých miláčků.

Po téměř dvou stech letech života v laboratořích a v domácnostech se domácí potkan poněkud liší od potkana divokého. Tyto rozdíly jsou přirozeným důsledkem domestikace. Laboratorní potkani mají obecně nižší hmotnost a také většina jejich vnitřních orgánů je lehčí než u divokého potkana. Hmotnost mozku laboratorního potkana je redukována asi o 8 %. Kromě toho samičky domácích potkanů, oproti svým divokým „kolegyním“, dříve pohlavně dospívají a jsou v každém věku plodnější. Domácí potkani jsou popisováni jako línější, méně agresivní, důvěřivější, přítulnější a méně plaší.

Sluch Potkani mohou slyšet zvuky pohybující se ve frekvencích mezi 250 Hz a 80 kHz. Jejich sluch je nejcitlivější v oblasti 8 až 38 kHz. Jen pro srovnání, lidský sluch reaguje na zvuky mezi 16 Hz až 20 kHz a nejcitlivější je mezi 2 a 5 kHz. Chce-li potkan dobře slyšet, natáčí uši dopředu nebo dozadu a zároveň dovnitř nebo ven. Potkani se rodí zcela hluší. Jejich zvukovody se pomalu otevírají ve 2 až 4 dnech života. Již ve stáří 20 dnů dosahují sluchových schopností dospělých jedinců. U mnoha druhů zvířat je albinismus spojen s nedostatky v akustické a optické orientaci. Pokusy však dokázaly, že bílí potkani jsou schopni slyšet stejně dobře jako jejich pigmentovaní druhové. Jinak řečeno, albinotičtí potkani nemají žádné problémy se sluchem.

Čich Potkani mají velice dobře vyvinutý čich. Mají ho vrozený, je důležitý již pro čerstvě narozená mláďata. Samička si totiž ihned po porodu nanáší sliny na mléčné žlázy, což mláďatům pomáhá, aby je po čichu našla a poprvé se napila. Také jejich vlastní hnízdo a sourozenci mají specifickou vůni, kterou čerstvě narození potkani dovedou velice dobře rozpoznat. Díky čichu dokáží potkani určit spoustu věcí. Matka pozná svá mláďata a ve vlastním vrhu odliší dokonce i samečky a samičky. Dostane-li se některý z malých potkánků mimo hnízdo, matka ho očichá a hned ví, jestli je její nebo ne. Také členové skupiny se poznávají hlavně po čichu. Potkani mají celou řadu pachových žláz. Když se setkají dva jedinci, dojde nejprve k očichání určitých míst na těle a teprve potom se rozhodnou, zda dojde k boji nebo ne. Samci dokážou podle pachu poznat, jedná-li se o samici nebo samce a je-li samice připravena k páření. Další informací, kterou se potkan dozví z pachu jiného jedince, je postavení partnera ve skupině. Samci ihned zjistí, je-li jejich soupeř dominantní nebo submisívní a při různých pokusech bylo dokázáno, že dávají přednost pachu submisívních jedinců. Stejně jako z pachových žláz, dokáží potkani „číst“ i z moči. Zajímavé také je, že se potkani vyhýbají pachu mrtvých potkanů a při setkání s potkaní krví nebo masem vykazují zřetelné známky strachu, strnou a vylučují stresové feromony.

Chuť Potkani mají vytříbenou chuť a schopnost kontrolovat svou spotřebu krmení. Při neustálém přístupu k potravě sežerou pouze tolik, kolik potřebují. Nadměrná tloušťka jim hrozí jedině v případě, že žijí v malé kleci nebo mají omezenou možnost pohybu. Již několik hodin po narození dokážou potkani rozlišovat chuti jako sladká, kyselá, hořká a slaná. Později dávají mladá zvířata přednost tomu krmení, které přijímá i jejich matka. Různé výzkumy dokázaly, že obliba krmení se získává sociálním učením. Vědci pozorovali, že potkan, který přišel do kontaktu s jiným, právě nakrmeným potkanem, dal poté přednost právě tomu krmení, které jedl druhý jedinec.

Zrak Optická orientace je ve srovnání se sluchem a čichem spíše méně vyvinutá. Mladí potkani se rodí naprosto slepí. Oči se jim otevírají mezi 10. a 17. dnem života. Sítnice obratlovců obsahuje dva druhy fotoreceptorů. Jedná se o tyčinky a čípky. Tyčinky jsou citlivější na světlo než čípky a fungují nejlépe za šera. Naproti tomu čípky nereagují příliš na změnu intenzity světla, ale zato jsou citlivější na změnu vlnové délky a jsou tedy zodpovědné za barevné vidění. Potkan je zvíře s převážně noční aktivitou, jeho sítnice obsahuje téměř výhradně tyčinky. Proto je potkan skoro barvoslepý. Je však u něj velice dobře vyvinuto vidění za šera. I přesto dokáže potkan rozeznat některé barvy. Pokusy dokázaly, že je schopen rozlišit mezi modrou a červenou, zelenou a červenou, žlutou a červenou a modrou a žlutou, naopak nerozezná zelenou a žlutou, zelenou a modrou. Práh dráždivosti jednotlivých barev se zvyšuje v pořadí: modrá, zelená, žlutá a červená, to znamená, že červená má nejvyšší práh dráždivosti a zvířata nedovedou vnímat červené světlo. Toho se využívá při pokusech, např. je-li potřeba zkoumat noční chování zvířat.

Zvuky Lidské ucho vnímá zvuky v rozmezí mezi 16 Hz až 20 kHz, přičemž nejcitlivější je při frekvenci mezi 2 až 5 kHz. Zvuky pohybující se mimo tyto frekvence se nazývají ultrazvuk. Potkan vydává celou škálu zvuků, slyšet můžeme pouze některé, většina z nich je totiž právě v oblasti ultrazvuku. Zvuková komunikace je u potkana velice dobře vyvinutá a velmi složitá, v různých situacích vydává různé zvuky. Již několik dní stará potkaní mláďata vydávají několik různých zvuků, některé z nich slyšitelné pro člověka (např. při manipulaci s mláďaty) a jiné v ultrazvukových frekvencích. Zvuky ve vysokých frekvencích vydávají potkani také při hře, rozmnožování, při boji nebo v přítomnosti potenciálních nepřátel, jako je třeba kočka. Tyto zvuky představují důležitý indikátor při hodnocení potkaního chování.

Péče o tělo a srst Navzdory všem předsudkům je potkan velice čistotné zvíře. Již během prvních několika dní života můžeme u malých potkánků vidět pohyby, kterými se později čistí dospělí. Zpočátku se jim to ještě moc nedaří, protože nedokáží udržet rovnováhu, ale nejpozději do 12. dne života je typické čištění packami plně vyvinuto. Lízání srsti lze pozorovat teprve od 13. dne života, protože to vyžaduje dobrou koordinaci pohybů a rovnováhu. Podle vědeckých pozorování stráví dospělý potkaní samec asi 40 % aktivního času (asi 3 hodiny denně) čištěním a péčí o srst. Tato doba je rozdělena do kratších period rozložených do celého dne. Nejpečlivěji se potkani myjí před tím, než se uloží ke spánku a potom večer, když vstávají. Jednotlivé periody čištění často následují po jídle a pití a předcházejí spánku.

Sociální chování Potkani mají vysoce vyvinuté sociální cítění. Nikdy bychom neměli chovat pouze jednoho potkana. Takové „opuštěné“ zvíře je v neustálém stresu, chybí mu společnost a může vykazovat i různé poruchy chování. Je vědecky dokázáno, že u potkanů žijících odděleně od ostatních dochází ke zvýšené produkci tzv. adrenokortikotropního hormonu, způsobujícího chronickou stimulaci nadledvinek, které jsou v důsledku toho mnohem větší než u potkanů žijících ve skupině. Ale nejde jenom o nadledvinky. Izolovaní potkani jsou bojácnější, mají obecně nižší hmotnost, žijí kratší dobu a spotřebují více krmiva. Pokusy také ukázaly, že osamělí potkani paradoxně méně spí než potkani žijící ve skupině. Kdo se tedy rozhodne pořídit si potkany, ví, že musí mít alespoň dva. Ale často nás napadá otázka: jaká je ideální velikost takového potkaního společenství? Mám si pořídit samce nebo samice? Zkušení chovatelé dospěli k názoru, že nejlepší počet potkanů ve skupině je 3 až 5. Dva ještě nejsou pořádná skupina, když má jeden chuť spát, zůstane ten druhý sám a co když si zrovna nepadnou příliš do oka? I to se totiž stává, stejně jako u lidí, že si i dva potkani mohou být nesympatičtí. Ve třech už je to mnohem lepší. Když jeden nemá náladu, zbývají ještě další dva, kteří si mohou hrát nebo se stulit do společného hnízda. A když jeden nečekaně umře, nemusíte hned shánět nového kamaráda. V jedné kleci by ale nemělo bydlet více než 5 potkanů. Ve větší skupině je pro dominantního jedince těžké udržet si přehled, takové skupiny jsou nestabilní a často dochází k bojům o postavení, zvířata tak prožívají zbytečný stres. Naopak v menší skupině je hierarchie většinou jasně daná a zůstává nezměněná po celý potkaní život. A jestli chovat raději samečky nebo samičky? Můžete chovat jak skupinu složenou ze samců tak ze samic, to už záleží na každém, co má raději. Samičky jsou aktivnější, divočejší, samci spíše líní, ale mazlivější. Všichni jsou však úžasní domácí miláčci. Stačí jim jenom trochu rozumět a budou spokojeni jak potkánci, tak jejich chovatelé.

Použitá literatura: Benecke, Norbert: Der Mensch und seine Haustiere. Konrad Theiss Verlag. Stuttgart 1994. Bull, Gisela: Potkan jako domácí zvíře. Jan Vašut. Praha. 2001. Hagen, Horst a kol.: Savci. 2., Zajíci, hlodavci, šelmy. Knižní klub. Praha. 2001. Verhoef – Verhallen, Esther: Encyklopedie králíků a hlodavců. Rebo Productions. Čestlice. 1999. Německý časopis Rodentia Internetové zdroje

text: Gabriela Richterová


Velmi ucelené informace jsou v této příručce, jejíž autorkou je Adéla, více o jejím vzniku na této stránce.
Je ve formátu PDF a stahovat můžete zde: Příručka
Adobe Acrobat Reader ke stáhnutí :
Acrobat


Copyright © Nifl/Chs Z Niflheimu 2007 - 2008
Kopírování bez souhlasu autora zakázáno