Jako mladá byla krása tak trochu pošuk, poskakovala dokonce i zoubky uměla použit, ale jen v jedné kleci, nepřišla jsem na to, co jí tam vadí, po přestěhování se zklidnila a já se rozhodla jí nakrýt, stal se úplný obrat. Krása se proměnila v naprostého mazlíčka, miminka mi půjčovala a nechala se hladit i při kojení, od té doby to byl největší mazlíček.
22.1. jsem holky vyklízela ty spolu jako obvykle lumpačily a Krasuška nahrazovala Lyng při její říji samčího partnera. Ještě jsem jim naoko spílala, že takhle blbnou a pak z toho mají rezatý zadky. Za 20 minut jsem šla ke kleci znovu a Krasuška ležela v hamáčku, tělíčko bez vlády a ostatní holčičky jí zahřívaly. Měla všechny příznaky mrtvičky. Dala jsem vědět chovatelce a ta mne poprosila o pitvu kvůlu podezření na nádor hypofýzy. Bylo domluveno, že jí přivezu do Prahy, jediný volný den který v práci mám a to 30.1., kdy jsem tam jela s miminkama na předání, také cena pitvy v Praze je nesrovnatelně levnější než u nás. Krasušku jsem tedy po její příhodě, kdy nemohla už ani jíst a pít krmila co nejčastěji z injekční stříkačky sunarem, poté už nešlo ani to, tak jsem se do ní snažila dostat alespoň vodu s Glukopurem. Chudinka holčička bojovala 5 dní, kdy byla naprosto vyčerpaná. Krasuška zemřela 4 dny před předáním k pitvě, a to co jsem se poté dověděla mi vzalo dech. Krása umřela proto, že měla přerostlé zuby a byla v zoufalém výživném stavu. Zvýšila jsem hlas a ptala se co si asi tak představovali, když to zvíře 5 dní dostávalo pouze Glukopur se stříkačky, že bude mít zobky jakoby ještě před hodinou hryzala beton? A že bude mít plný panděro? Poté i chovatelka připustila, že v tom případě to mohla snad být mrtvice. Říkala jsem co asi jinýho, když potkan běhá a lumpačí a v okamžiku to s nim flákne a je konec? Nebýt té zpropadené pitvy už dávno bych nechala ukončit její trápení, moje holčička nemusela celých 5 dní trpět. Nakonec to bylo stejně zbytečné, protože zemřela dřív a její telíčko muselo být stejně zmraženo.

Kráso, je mi to tak líto. Nezbylo mi po tobě nic, zůstal ve mě jen hořký pocit, že jsem se měla na všechno vykašlat a všas nechat ukončit tvé trápení. Nikdy nebudeš mít hrobeček u nás na zahradě pod stříbrným smrkem, jako všechna naše zvířátka. Mrzí mne, že jsi musela mít tam nedůstojný konec a ještě i já z toho vyšla tak, jako bych tě snad ani nekrmila. Kráso tady a v mém srdíčku mudeš mít své místečko napořád.

Vzhledem k tomu, že den po zveřejnění tohoto povídání mi dotčená chovatelka napsala, jestli si dělám prdel, a chci tím, říci, že Krásu pitvou zabila, bych chtěla uvést, že "prdel" si rozhodně nedělám nechci tímto říci nic víc než co je zde napsáno a to, že okolnosti, které celou smrt Krasušky provázely jsou velmi politováníhodné, odinžel jak je vidět stále nic nekončí ROZHODNĚ VŠAK NIKOHO NEOBVIŇUJI, ŽE NĚCO ZAVINIL. Pokud to chovatelka v tomto příspěvku vidí, je mi to líto, nic takového zde napsáno není a osobně proti ní absolutně vůbec nic špatného nemám.