MENU Úvod Popis Chov Výživa Deníček Naši krysáci Plánované vrhy Miminka Odchovy Kniha vzkazů Fórum Diskuze na lidech Kontakt Fotogalerie Videogalerie
Návštěvy:

Právě on-line:



ODKAZY:

Tato stránka je součástí, webové prezentace chovatelské stanice laboratorních potkanů.
Více o mě a o všech mých zvířecích mazlíčcích se dozvíte na stránkách
CHS Z NIFLHEIMU.


OBLÍBENÉ OSOBNÍ:
Amon Amarth
Deicide
Metal Map Of Europe
Brutal Assault
Shindy Productions
Stíny plamenů
Červený trpaslík CZ
Moje obrázky a kresby



!!!UPOZORNĚNÍ!!!

V tomto deníčku se dočtete o mazlíčkovi jménem Thor, je to můj miláček a zlatíčko, ale mohlo by to kdekoho svádět k myšlence, že všechny Krysy obrovské jsou takové. NE, NENÍ TOMU TAK. Já měla velikánské štěstí, že se mi podařilo sehnat takto báječně vymazlené zvíře, a zatím je to pouze vyjímka. Navíc se jedná o vlastně velmi mladého jedince. Krysa obrovská (Cricetomys Gambianus) je stále nedomestikované zvíře v domácích chovech ne zcela obvyklé. Vyžaduje chovatele, který má o těchto zvířatech alespoň teoreticky mnoho nastudováno a má několikaleté zkušenosti s chovem hlodavců. Rozhodně to není zvíře pro "náctileté". Chovatel, typu: "Mám doma potkánka a chtěl/a bych Krysu obrovskou, ale rodiče mi jí nechtějí dovolit, poradtě jak je přesvědčit.", není ten pravý který by měl toto zvíře vlastnit. Více se dočtete v záložce CHOV.






19.5.2009
Dnes jsem přišla domů z práce a sifinka měla vytvořené nové hnízdečko na místě misky se žrádlem, kterou odsunula pryč. Spokojene pochrupovala a miminka spinkala asi take schoulená na njejím bříšku. Pak se Sif probudila a začalo pískání, co pískání úplnej řev. Mimča nadávala mamině, že jim nechce nabídnout cecíky. Pozorovala jsem je, a hrabaly se k ceckům jak diví. Jsou hrozně pohybliví více než stejně stará miminka potkánků. Oba jsou stejně v pohodě, včera se mi klučina zdál trochu pomalejší, tak jsem si říkala snad bude v pořádku, ale asi byl prostě víc ospalej než jeho ségra.
Teď přemýšlím o jménech. Kdyby byli dva kluci tak se budou kmenovat Mani a Magni, jako skuteční synové Thora a Sif podle severské mytologie, ale prorože se jedná o bráchu a ségru musím najít nějaká jiná pěkná jména. Přemýšlím, že holčičku si nechám a klučinovi chci najít nějakého hodného majitele. Upřímně říkám, že ho nedostane každý, kdo projeví zájem, ale ten, kdo se o něj dokáže postarat. Jak tvrdím, gambie není zvíře pro každého.



18.5.2009
Hlásím se s další skutečně úžasnou novinkou. S jinýma už sem ani nechodím :O), ale přece tato je skutečně přelomová. V chovu gambíšků jsme se totiž posunuli o veliký kus kupředu a splnilo se přesně to, v co jsem na začátku plánovala při pořízení párku Gambií. MÁME MIMINKÁÁÁÁÁ. Narodila se 17.5.2009
Jednou jsem pozorovala, že Sifinka má další říji, Thoreček se jí ale nijak výrazně nevšímal, až když ho Sif vyloženě provokovala, tak jsem zahlédla jakýsi nesmělý pokus, ale ještě jsem se mu smála, co to jako mělo být, že takhle se potomků fakt nedočká. Pak jsem na tuto příhodu zapomněla a dny ubíhaly dál. Pak dne jsem odjížděla na výcvikový víkend se svým psem a gambíškům jsem připravila jídlo, aby nestrádali až budu pryč. Koukám tak na Sifinku a říkám jí, tedy holka ty jsi nějak tlustá, že by se vám to nakonec fakt povedlo? Odjela jsem na víkend a zase jsem na to více nemyslela. Když jsem se vrátila domů, šla jsem se podívat na gambíšky spinkali spolu v hnízdečku, Sifinka byla milá a nechala se pohladit, Thoreček mi olízal celou ruku, prostě spokojenost v krysí kleci. Šla jsem vybalovat pak jsem si daka na zahradě kávu s našima a když jsem se vrátila do bytu slyším zmámé pískání. Říkám si, sakryš, žádný potkan v tuto dobu rodit u nás nemá, že by!!?? Hnala jsem ke kleci a bylo to! Sifinka na mě vyjukaně koukala a pod ní se řůžověly dvě malá holátka. Nechala jsem jí být, kdyby ještě chtěla pokračoat a za pár hodin jsem se vrátila. Sifinka měla stále jen dvě miminka a pořád na mě koukala stejně vyjukaně. Nechala se i pohladit a vzala si z mé ruky kuličku hroznového vína. Pak se odběhla najíst k mističce a já si dovolila vypůjčit si její miminka. Byl to nepopsatelnej pocit. Jsem zvyklá na holátka potkánků, ale tihle dva buřtíci když mi leželi na dlani tak to bylo úplně jiné. Mají veliké tlamičky a jsou takoví zavalití a ...těžcí. Viděla jsem, že mají pěkně napapaná bříška a zjistila jsem, že jde o kluka a holčičku a mají se čile k světu. Rychle jsem udělala dvě dost nekvalitní fotky abych mohla dětičky Sifince vrátit. Ta už koukala kde je má, hned se k nim posadila a začala je kojit. jen chudák Thoreček byl vzán na nemilost. Četla jsem, že je lepší samce od samice a maldých oddělit, protože by je mohl nechtěně zalehnout, což fakt riskovat nechci.
Dnes jsem však narazila na problém. Vzhledem k tomu, že jsem vůbec nepočítala s tím, že by Sifinka mohla porodit, proto jsem říkala, že stačí když je vyklidím až po víkendu. No jenže v tomto případě to nešlo. Nevím když se píše o tom, že gambie jsou čistotná zvířata jak je to myšleno. je pravda, že svoji potřebu dělají pouze na jedno místo, na jednom místě jí, jenže ti moji vše toto soustředí do svého hnízda. Takže za pár dní spí v úplně pročůraném místě, kde mají natahané již často zahnívající ovoce. Na venek sice není nic poznat, záhadným způsobem jejich hnízdo vypadá čistě, je suché a ani nijak nezapáchá, nicméně po nadzvednutí kousku podestýlky to je síla. Talže jsem musela vyměnit nacucanou podestýlku za čistou, dokud je Sifinka ješzě v klidu a neútočí na mě. Nachystala jsem nové hnízdečko, sifinku odlákala na jídlo a miminka přendala do čistého. To už nebyla Sif vůbec nadšená. Doufala jsem, že takový zákrok v této situaci zvládne čekala jsem, že bude značně nervózní. Rychle jsem vymetla podestýlku na zem na koberec, na ukládání do pytle nebyl čas, vyklidila hnízdo a šoupla je na původní místo a mizela jsem od klece, aby Sif měla zase rychle klid. Čistá podestýlka jí znejistěla chvíli přenášela miminka sem tam, pak je položila do misky se zrním a chodila chvilku kolem, až se zklidnila docela a lehla si do misky k nim a začala je kojit. Oddychla jsem si a nechala je být. To už ze spodního patra mami začala držkovat, že to v baráku smrdí, tak jsem namítla, že to odinžel jusí chvilku vydržet, protože nemůžu Sif s miminama dlouho rušit, aby je ve stresu nesežrala už si takhle jedno skoro pokoušela nacpat do kapsy. Když už byla naprosto klidná zametla jsem před klecí vyházenou podestýlku vynesla jí do popelnice a šla jsem do práce. Doufám, že si Sifinka miminka přenese v noci zpátky do čistého hnízda.



3.4.2009
Tak mám úžasnou novinku. po velmi dlouhé době přicházím zase s příspěvkem do gambianího deníčku. Thor a Sif se mají moc dobře, výborně prospívají, jen na sebe pořád přes mříže prskali. Tedy hlavně Sifinka na Thora. Proto jsem se pořád neodvažovala dát je k sobě naostro. Jednoho dne, přesně na Apríla, si to ale zařídili sami, přes noc vykousali dřevěnej rám a pletivo s tak chirurgickou přesností, že to by nezvládly ani sebeostřejší kleště :o) Ráno jsem je našla schoulený vedle sebe v hnízdečku. Od tý doby bydlí spolu, Sifinka jako správná ženská na Thora sice občas pořád držkuje, ale jen mu nadává, pak si k němu lehne a olizuje mu kožíšek. Ovšem to, že v noci dvě oddělené gambie dělají rachot, no dobrá, dá se, ale společně to je brajgl šílenej. Fakt si nedovedu představit, že by tyhle zvířata měl někdo v paneláku navíc ještě v pokoji, kde sám spí :o))) Já je slyším i přes nosnou zeď cihlovýho baráku a naši dokonce o patro níž, ale všichni už jsme si zvykli a jsou to naši oblíbenci. Sifinka se mi taky od tý doby co se spolu s Thorečkem zdá taková přístupnější, kdo ví, třeba budem ještě kamarádky.




Někdy v půlce Listopadu
Dnes jsem zjistila, že Thoreček je velmi nespolečenský tvor a jako člověčí kamarádku uznává pouze mě. Už ho nikam nenosím, celé dny tráví zavřený v kleci, kde má svůj klid a může nerušeně pochrupovat a večer jsem s ním zase jen já. Ne zrovna každý totiž stojí o to po nocích blbnout s přerostlým myšákem. Už dříve, když si večer přišla kamarádka, pro mladého potkánka, tak jsem jí dala Thora pochovat, ale on se od ní hned hrabal pryč, takže ho držela všehovšudy pár vteřin. Thor tedy není žádný muchlací zvířátko, ani u mě dlouho nevydrží, ale přece jen v mé náruči dovede chvíli klidně sedět. A taky už víc než nějaké lechtání, dovádění a hry se mnou upřednostňuje zkoumání okolí a hledání, kde by co ukradl a nacpal si to do kapes. Včera večer, když se Thor probudil a začal hlídkovat u dvířek klece, tak jsem ho vzala a šli jsme k našim o patro níž na návštěvu. Chvíli jsme seděli u televize a povídali si, Thor byl docela hodnej, seděl čmuchal, nechal se hladit. Mami seděla vedle a když si ho chtěla ona pohladit, tak trochu couvnul. Tak jsem jí ho podala, aby si ho taky pochovala, Thoreček se jí moc líbí, ale on hned utíkal za mnou. Vůbec u ní nechtěl být, ani po dvou pokusech. Dokonce začal být i poněkud nervózní a musela jsem ho uklidnit. Přitom lézt všude kolem a očmuchávat to jo, to mu nevadí, ale nechat se pochovat od někoho jiného, než ode mě, to ne. No, neříkám, že mi to nelichotí :o)



Brzy deníček doplním o další příhody. Z Thora ce postupem času stak samec, který není k udržení, už mě nepotřeje, i naše hry už jsou stále méně častější. neustále se někam sápe, něco zkoumá a není k udržení. 6e by chvíli vydržel v náruči o tom se mi může jen zdát :o)), no ještě, že na mazlení mám potkánky.
Sif je pořád potvora kousavá, trochu panikářka. Pořád když se k ní přibližuju, musím být hodně opatrná, ale už se nechá hladit po zádech, jen musím dávat pozor aby se neotočila, pak musím rychle ucuknout, jinak bych schytala pěknej kousanec. Mám s ní jeden docela zajímavej zážitek, po kterém mi zůstaly na čele docela pěkný hluboký škrábance. No vypadám jak Harry Poter :o) - tak Historku až příště......




Svým posledním příspěvkem do deníčku jsem vytvořila vlnu přímluv za Thorečka. Koukám, že jsem těmito stránkami z Thora udělala úplnou hvězdu. Ach jo, já vždycky něco napíšu a ono to vyzní úplně jinak, než to chci vlastně říct. Nějak jsem se tu do toho svým opěvováním toho úžasného tvora zamotala. Trochu se mi to vymklo z rukou, a já vám spíš vnutila představu, jak každá Gambie je dokonalý domácí mazlíček, kterého by mohl mít každý, a se kterým by se mohl mazlit kdykoli ho napadne, chodit s ním kamkoli ho napadne a prostě, že je lepšíí než pes, kočka, potkan, .... a všichni si teď hromadně budeme pořizovat jako domácí mazlíčky Krysy Obrovské.
BUDU VÁS MUSET VYVÉST Z OMYLU, CHOV TĚCHTO ZVÍŘAT NENÍ VŮBEC JEDNODUCHÝ, A JE TŘEBA DODRŽOVAT URČITÁ PRAVIDLA. JAKÁKOLI CHYBA NÁM U GAMBIÍ TOTIŽ NEPROJDE TAK LEHCE JAKO NAPŘÍKLAD U POTKÁNKŮ, ALE ODNESE TO ODINŽEL POUZE JEN NAŠE ZVÍŘÁTKO. cHOV GAMBIÍ JE TEDY SKUTEČNĚ JEN PRO TY, KTEŘÍ JSOU SCHOPNI RESPEKTOVAT ZVÍŘE A JEHO POTŘEBY V JEHO PŘIROZENOSTI. PRAVDOU JE, ŽE OČEKÁVÁME - LI U GAMBIE, BEZMEZNOU LÁSKU A VĚRNOST A TO, ŽE JÍ BUDEME MOCT MÍT NEUSTÁLE PO BOKU, ASI BUDEME SVÉ OČEKÁVÁNÍ MUSET VELMI PŘEHODNOTIT A POŘÍDIT SI RADĚJI PEJSKA.
Thor je sice skutečně zlatíčko, s to nemůžu popřít, ale je to prostě pořád Krysa obrovská, které se jako domácí zvířata chovají oproti potkanům nepatrný zlomek času. Potkan je velmi dlouho domestikované zvíře, které se potřebám člověka velmi snadno přizpůsobí, kdežto gambie, byť i krotká a ochočená, má stále potřeby jako v divočině. Nejde si myslet, že se přízpůsobí úplně ve všem. Thor má tu nevýhodu (pro něj) že je opravdu mazlík, Sif si sama řekne, kdy chce mít klid. Sif se mnohem více podobá svým divokým předkům, ona vlastně divoká je a svůj režim dodržuje. Thor je ochočenější, stále mladý sameček, který si jako každé mládě chce hrát, a zjistil, že se mnou je to docela zábava, ale svůj denní cyklus, denní režim, vyžadují oba stejný. Jak divoká Sif, tak ochočený Thor. Mám ho ráda a proto mu toto dopřeju, i když to je pro mě nevýhodné, nebudu se vzdávat mazlení s ním, ani ochočování Sif, ale prostě jen zvolním v nastoleném tempu a budu přísně dodržovat to co je gambiím vlastní, ve dne spíme, v noci dlabem a lumpačíme.



27.10.2008
Je to zase nějaký den, co jsem se sem naposledy dostala. Ale stejně nějaké velké zážitky s krysíkama nemám. Sif už se dá normálně hladit, holou rukou, ale bez filetovací rukavice se jí bojím pohladit jinde než po zádech i když s rukavicí si to nechávala líbit i pod krkem a na bříšku a dokonce byla zvědavá a se zájmem jí očichávala. Ale nejvíc miluje, když jí mnu a drbu ouško :o), to si můžu dovolit i teď. Měla ráda drbání na tváři. Ale rukavici používat nemám, není to pro ni dobré. Z hlazení holou rukou není až tak úplně odvázaná a rozhodně by mě přitom neolizovala jako Thor. Nicméně, kam až jme pokročily v tom mi rukavice velice pomohla. Sif získala důvěru, že moje ruka jí neublíží a nyní si mohu dovolit vybírat holou rukou zbytky ovoce a mokrou podestýlku, i když je Sif v kleci, a nemusím jí stresovat ve snaze zahnat jí do malé klícky, abych mohla v té její poklidit. To poklízení jsem dřív dělala právě s tou rukavicí a Sif si takto zvykla, že jí nechci ublížit. Od té doby co na radu zkušenější chovatelky rukavci nepoužívám, tak jsme se zase trochu odcizily. Náš kontakt se omezí pouze na nějaké to pohlazení po hřbetě, přičemž se Sifinka schoulí a pak když se rozbalí a čumáčkem se blíží ke mě tak dávám ruku pryč, protože rozhodně nechci zjistit na vlastní kůži, jestli má v úmyslu mě hryznout nebo mne očichat. Ochočování se nám tedy asi trochu protáhne, ale to vůbec nevadí, jestliže je to pro její dobro. Za tu dobu co je u mě už si tu alespoň trochu zvykla a je klidnější. Myslím, že stres z neznámého prostředí je skoro pryč a Sif si zvyká na nový domov. Stále častěji jí vidím také pochrupávat v hamáčcích, které jsem ušila, ze starého použitého prostěradla, aby si zvykla co nejvíce na můj pach, a jak je vidět, je jí to úplně jedno :o)
Můj Thoreček je pořád mazlínek, ale odinžel právě až moc, a já se rozhodla v našem soužití pro jeho dobro nastolit nová pravidla. Mluvila jsem s jeho chovatelkou, která mi dala velmi cenné rady a jsem ráda, že mi takto ochotně předává své zkušenosti. Přestože je Thor ohromný mazlínek, budu muset přibrzdit a hlavně výlety mezi lidi zrušit úplně, protože k tomu Gambie nejsou přizpůsobené. Není to totiž potkan, který lidskou společnost vítá, ale právě stále nedomestikované zvíře, které je zvyklé na svůj denní (resp. noční) režim a s přílišnou lidskou společností trpí stresem. Thoreček mi totiž roste moc pomalu, sice krásně zesílil, vybarvil se a vyrostl, ale i přesto je mnohem menší než jeho sestra. Odinžel nemám možnost porovnání, Se Sif, která je o 14 dní starší, jsou na tom váhově asi tak stejně, jako když jsem jí přivezla, což znamená, že rostou tak nějak stejně ale jak vlastně má být velký nevím. Proto jsem moc ráda, že vím na čem jsme. Thor je prostě menší a může to být způsobeno právě stresem. Takže naše výlety, hry a lumpačení, byť ve večerních hodinách, pro něj nejsou vhodné. A rušení přes den už vůbec ne, protože gambíšci v tu dobu spinkají a na změnu tohoto režimu si nezvyknou, tak jako dlouhou dobu domestikovaní potkani, a zvíře pak trpí stresem a v takovém případě je možný i jeho úhyn.
Pro gambie je důležité, aby měly své pevné místo a zvykání způsobem přenášení klecí, aby byly v mé společnosti pro ně není vhodné. Proto Sif i Thor již nyní bydlí ve své skříňové kleci, kde je nechávám aby si žili svůj gambianí život a moc je nevyndavám. Sif, proto, že se ani nenechá :o) a Thora, abych ho zbytečně nestresovala. Sif je tak určitě spokojená, naštěstí jsme se stačily trochu sblížit způsobem, který sice nebyl dobrý, ale velmi mi usnadnil možnost čištění a krmení Sifinky v nové kleci. Ale s Thorem je to trošku těžší. V mé společnosti si asi i on chudáček začal myslet, že je nejspíš potkan a proto se tak choval :o)), přesto, že zblajznul hned vše co jsem mu podstrojila, málo rostl. Byl to hravý, rozpustilý rošťák, který mě sám provokoval k blbnutí a hrám, proto jsem měla veliké tendence chovat se k němu jako k potkanovi. V tom rozjančeném šaškovi jsem však svou nevědomostí nepoznala, že takovým životem trpí stresem :o((. Teď ho nechávám už jen v noci proběhnout po pokoji, ale jeho výzvy ke hrám raději neopětuji. Naopak se snažím, aby na mě nebyl tak fixovaný. Protože od té doby, co ho moc nechovám a netahám, tolik si s ním nehraju, tak celou dobu visí na mřížích klece a snaží se je vztekle rozcupovat. Když pochopí, že se ven nedostane, tak začne trhat a kousat hamak. A i když spí a já se náhodou k jeho kleci přiblížím a něco u ní dělám, začne legračně větřit a nahlas čmuchat a pak vystřelí ke dveřím a čeká, že se mu budu věnovat. Sifinku ve vedlejší kleci naprosto ignoruje. Vůbec o ní nemá zájem. Občas projde kolem koukne se, kdo to tam vedle chodí, ale zase se věnuje sám sobě. Sif by možná zajímal, akorát si netroufnu říct jakým způsobem, jestli by se s ním chtěla kamarádit nebo jestli by ho chtěla zabít. Co mi ale dělá větší starosti, je jeho vztah k jídlu. Jestliže dříve sežral na co přišel, teď je docela dost upejpavej. Miloval rýži s masem nebo kočičí kapsičkou, teď do toho jenom nípne a jde pryč. Tedy spíš jde lomcovat s mřížemi, abych si s ním šla hrát. Jeho oblíbené banány buď nechá vůbec nebo je jen odtáhne do pelechu a tam je nechá válet. Jestliže dosud rostl pomalu, tak tedy nevím jak poroste teď :o(. Zajímavé je, že když už neodolám a vezmu si ho ke stolu, kde je stále krabička s tím zrním a dobrotama pro potkánky, tak z tý se láduje jakoby měl jíst naposledy v životě. Zaleze si do jeho oblíbeného šuplíčku, který už si přivlastnil hned první den a tam si chroustá. Pak vyběhne ven a začne mi běhat po klávesnici a olizovat přitom ruce. Asi ho budu krmit u toho stolu :o) Naštěstí celé dny pracuju a na svá zvířátka mám čas až pozdě večer, a když druhý den nejdu do práce, tak jim věnuji i skoro celou noc. Pak se mi každý diví, jak je možný, že například, úklid klecí provádím o půlnoci. Ale i já jsem v tu dobu nejaktivnější. Horší to je, když jdu ráno do práce, po třech dnech kdy v noci ponocuju a přes den se nevyspím, už je to docela znát. S potkyšema a krysíkama ve vedlejší místnosti se však spát nedá. Největší brajgl dělá právě Thor, který se dožaduje pozornosti, pak někteří z mých potkanů, kteří se naučili hryzat vybavení svých klecí, ale jakmile se zvednu na posteli, že je usměrním, hryzání přestane a myšové se tváří jakoby nic. Největší zlatíčko v tomto je ve své nové kleci asi Sif. Ta pořád jen spí, ve dne, v noci, když jí vidím vzhůru, tak sedí u misky a cpe se.
Poslední dobou už jsem ale byla docela nevyspalá, a to tak, že jsem si jeden den co jsem byla náhodou přes den doma musela jít odpoledne lehnout, protože jsem už nebyla schopná udržet oči. A to mě nastartovalo, tohle už jsem totiž nekolik roků neudělala. Snesla jsem tedy dvě matrace z půdy vedle do rozestavěného bytu, kde jsem si vytvořila provizorní spaní. Velmi ochotně jsem vyměnila svou pohodlnou postýlku ve vyhřátém obýváku za pár matrací na zemi ve studeném nevytopeném a nezařízeném bytě. A můžu říct, že tak nádherně už jsem se skutečně dlouho nevyspala. Bez jakéhokoli hryzání a lomcování mřížemi.



24.10.2008
Poslední dobou jsem pořád v práci a když mám konečně volno, tak běhám kolem zvířat abych je vyklidila, nakrmila a prohlédla, jestli jsou všichni v pořádku, ale to je to nejkrásnější z celého mého dne. Pak vyřídit mejly, zaktualizovat stránky, umýt nádobí, .... Ještě, že jsou Gambie noční zvířata, dostanu se k nim totiž tak kolem jedenácté večer, kdy zrovna ožívají. Po nocích si hrajem mazlíme se, pokouším se ochočovat Sif, a o druhé noční hodině, když už tak právě usínám, jsou všechna moje zvířata nejaktivnější, potkani se rozhodli, že mě zničí neustálým hryzáním, klecí. Nevím proč, ale dva měsíce zpátky (to jsem ještě ani neměla Gambíšky) byli všichni v klidu, nikdo klece nehryzal, teď jako by se zbláznili. A o tom jaký bordel dělají Gambie, tak to se ani rozepisovat nebudu, protže to je něco nepopsatelnýho. Za poslední dny jsem opravdu nevyspalá a hodně unavená, což se projevuje tím, že dělám takový kraviny, že např. při kontrole bankovního účtu jsem zjistila, že některé splátky jsem odeslala 2x a některé naopak vůbec. Zachrání mě jen nový byt, který se dělá (resp. můj tatínek mi dělá, ale už asi desátý rok ) v druhé půlce našeho baráku. Jenže, zase jsou teď přednější klece :o). Byt, ve kterém jsem nyní já, přenechám poté zvířátkům. Ale stejně bych ty svoje zlatíčka nikdy za nic nevyměnila. Jsou pro mě vším.
V ochočování u Sif jsem docela pokročila, už jí můžu pohladit kdykoli holou rukou, nelekne se a hned nezaútočí,ale moc jedna druhé nevěříme.
Zato Thor, to je miláček a mazlínek největší, včera večer jsem ho měla v obýváku a probíhal se všude, po posteli, po parapetu, z kytek se chtěl začít ládovat hlínou, což jsem mu okažitě zatrhla, na stole mi sebral špulku nití a snažil se jí narvat do kapes (to je vůbec neoblíbenější věc, která Thora zajímá). Odinžel, já pro to nemám pochopení. Pak našel v krabičce se žrádýlkem, kterou tu mám pro zvířátka nevyloupnutý vlašský ořech, ten se mu do kapsy nevešel, tak se ho chvíli snažil rozlousknout a pak to vzdal. Pomohla jsem mu tedy, a oříšek rozloupla. No a co on neudělal, když jsem mu zatrhla tu špulku nití, tak si narval do každý kapsy jednu půlku toho ořechu. Pak našel ještě v krabičce zrní, který jinak zrovna nemiluje, ale když to leží někde jinde, než v kleci, kde obvykle jeho žrádlo přebývá, tak to se musí samozřejmě nakřečkovat. Někdy mám pocit, když vidím co všechno si do těch kapes nacpe, že to snad nikdy nevyndá :o), trouba jeden.



19.10.2008
Včera jsem si porvé pohladila Sif holou rukou. Sice jen tak jemně a nesměle, ale oproti prvnímu dni, o k nám přijela, je to pokrok veliký. Sif už si zvykla na moji přítomnost, i když je chvílema nesvá, tak už se nedává na zběsilý uprk po kleci, kdykoli se k ní přiblížím. Dokonce už i usíná pokud je její klec postavená na stole vedle mne. Dříve si nedovolila zamhouřit oko, protože mi nevěřila a musela sledovat co dělám.

Ještě v blahé paměti mám jak jsem na začátku tohoto deníčku psala, jak je Thoreček mloučkej a jaký je to zlatíčko, že o něm v noci vůbec nevím, že ani trochu nezlobí. Teď dělá každou noc pořádný brajgl, chodím spát tak po půlnoci a kolem druhé hodiny, kdy už se jeho řádění nedá vydržet, putuje Thoreček do kuchyně. Dosud klidná Sif, která zatím jen seděla v rohu své klícky jako bobeček a celou noc jsem o ní nevěděla, dnes do kuchyně putovala jako první. Je vidět, že už se v novém domově rozkoukala, získala jistotu a tuto noc se mě nejprve rozhodla zaházet podestýlkou a všechnu nahrnula směrem ke mě do postele, tak jsem jí to zase hrnula zpátky. To se jí nelíbilo a cpala mi to zase zpět, chvíli jsme se takhle přetlačovaly (docela se mi zdálo, že se tím baví), pak Sif našla nový objekt a pustila se do napáječky. Tu jsem jí tedy sundala. Sif se strašně urazila a rozhodla se, že mě zničí hryzáním a lomcováním mříží - a šla. Za půl hodiny na to, začal Thor bojovat s hamakem a chytil ho jakýsi amok, skákal po kleci přičemž jako doplněk, pro efekt, vytvořil několik přemetů. A šel do tý kuchyně taky.
Sifinka su u nás už tedy zvyká, osmělila se natolik, že dělá v noci bordel gambiím vlastní. Nechá se pohladit, ale musím si dávat veliký pozor, protože kdykoli se může otočit a rafnout. Jsem zvědavá, jestli si jí budu moct někdy bez obav pochovat.
Také seznamování s Thorem mi dělá starosti. Mají o sebe docela zájem, Thor by se kamarádil hned, ale Sif o jeho přízeň nejspíš vůbec nestojí. Zkusila jsem totiž jednu takovou věc. Sif byla bezpečně za mřížemi své klece, Thora jsem držela v ruce, nejdřív tak, aby se z bezpečné vzdálenosti očuchali. Pak jsem nastavila thorovo zadík k Sif a přiblížila se tak, aby se mohla dotknout, ale nemohla mu ublížit. Přesto jakmile ucítila Thorovo tělíčko na dosah, zafuněla a současně po něm vyjela až mříže zaduněly. Kousanec zastaviy mříže, Thora se ale dotkla packou, uštědřila mu pořádnou facku přes zadek. Chudák se leknul, písknul a vyskočil mi z ruky na postel, kde jen seděl a nechápavě na mě zíral. Takže to je další problém :o( Ach jo, co když se s ním Sif vůbec nebude chtít kamarádit? Spoléhám na to, až je ubytuju do velké klece, kterou uprostřed rozdělím silným a hustým pletivem. Jenže co když si pak Sif bude činit nárok na svoji půlku? Když se na mě usmálo taové štěstí, že se mi za tak krátký čas podařilo sehnat samce a samici tohoto druhu, ještě ke všemu takto mladé, rřece nemůžu na druhou stranu mít takovou smůlu, že budou muset napořád žít každý zvlášť. Thor je můj ňoumíček, nechci aby mu Sif někdy ublížila, vůbec si nedovedu představit jak je budu seznamovat. Dojde k tomu vůbec někdy, podaří se mi jí ochočit tak abych se mohla odvážit je dát k sobě? Je vůbec možné, že se ti dva spolu spřátelí? Je mnoho otázek, na které odpovědi dá až čas. Mě nezbývá nic jiného než to nechat na nich a čekat...

Dnešní den jsem měla Thorečka s sebou v práci. Všichni ho obdivovali chvíli se mu to i líbilo, ale pak už bylo na něj lidí až moc. I mě vadí kačeny s nákupama co na sebe kvákaj a ječí u toho jak střelený. Co pak takový zvířátko, co není na tento debilní projev některých zaměstnankyň zvyklý. Takovým telatům těžko vysvětlíte, že z nich má to zvíře šok, stejně na něj budou hulákat jééékrysááátajekrááásnáázkanálůůůůmábílejocááásscožerééézelený?koušé. Po pár takovýchto reakcích už se mi chudáček škrábal za krk a nechtěl se unechat ukazovat. když už byl zase klid dala jsem ho do otevřené přepravky na křeslo, co stálo kus za mnou, aby se mohl taky trochu projít. Sama jsem začala psát u stolu něco na PC, když najednou herda do zad, že jsem až políbila klávesnici a za krkem mi seděl Thor. Bylo mu tam vzádu natom křesle smutno, tak se ohromným skokem přemístil za mnou. Tak jsme si pak chvíli hráli hru, on z druhého křesla přeskakoval na mě, byla to švanda :o))), pak se unavil, zalezl do přepravky a usnul. Takže celou pracovní dobu prostě prospal. Ach jo, to se tak někdo má.



18.10.2008
Dnes došlo k mimořádné události, poprvé jsem si nesměle pohladila Sifinku holou rukou :o)




17.10.2008
Přeskočím dva dny kdy jsem každý večer seděla od sedmi večer do půlnoci u klece v níš se krčila, nebo nervózně pobíhala ustrašená Sif, bála jsem se jí jen dotknout a za úspěch jsem považovala ťuknutí prstem do jejího zadku, když se Sif zrovna zabývala zběsilým hryzáním mříží. Třetí den u nás se Sifinka nechala pohladit, měla jsem drátěnou rukavici na filetování ryb, nejdřív do ní hryzla, a pak už se nebála, nechala se v klidu hladit. Pak jsem jí dokonce trochu obelstila a dotkla se jí holou rokou. Sif už se tolik nebojí, mám jí každý večer na stole u PC, když vyřizuju poštu, dnes poprvé tu v klidu spí aniž by sledovala ustrašeně každý můj pohyb. Zatím se ještě nenechá nadzvednout, to hned kousne. Ale rukavice je výbornej nápad, není tak tvrdá, abych neměla v ruce cit, má hustá očka, takže Sifinky zuby jí neprojedou, ale stejně musim dávat pozor on i stisk bez prokousnutí je pěkně nepříjemnej. A pokud by mě chtěla opravdu zle porafat, myslím, že by mne nezachránila ani rukavice. Ona nemá vůbec potřebu okamžitě kousat. Jen když dělám něco co se jí nelíbí, a co opravdu nechce. Nejdřív ale upozorní, abych toho nechala, to se jen ožene hlavou, pak následuje odstrčení prackama, ve kterých má velkou sílu. Pokud neuposlechnu, tak kousne. Na zvířarech je krásné, že žádné vám neublíží bezdůvodně. Za všechny kousance a nehody co se stanou při setkání člověka se zvířetem si může totiž člověk sám se svým nabubřelým názorem, že on je pán tvorstva. naopak člověk by si měl z chování zvířat brát příklad, kdyby se všichni lidé chovali jako zvířata, byl by svět krásné čisté místo, bez jakýchkoli hádek a nesmyslných konfliktů o moc a peníze.

Dnes poprvý jsem viděla Thora pít z napáječky, ale spíš si s ní jen tak pohrával, protože hned jak se trochu napil ho zajímalo, jak jí rozkousat :o)



14.10.2008
Tak máme doma SIF!!!!
Chudinka vystrašená, je hrozně divoká útočí na všechno na uvítanou mě pěkně pokousala, když jsem jí musela vyndat z přepravky a přenést do klece. Bylo mi řečeno, že je divoká, takže jsem s kousancem prostě počítala, zajímavý, hrabat na 600 gramovou potvoru od který čekám, že to schytám a taky že jo, držela jsem jí jako se drží kousavej potkan, ale musim říct, že rozdíl je nepopsatelnej. Tohle zvíře má ale sakra sílu. Takže než jsem jí stačila dát z přepravky do klece, tak mě hryzla několikrát (inteligentně jsem si tu přepravku dala od tý klece co nejdál, já trouba), ale pustit jsem nesměla, jinak už bych jí nikdy nechytila. Dopadlo to dobře, už je ve své kleci a kousance, jsou sice hluboký, ale dobře se zacelily a ani to neni moc oteklý. Trefila se jen do masa, takže to dobře dopadlo. No je to výzva, jestli se mi podaří ochočit jí natolik, abych na ní mohla sáhnout nebo jí dokonce pohladit. I když se jí přes klec Thor docela líbil a bylo vidět, že jí společnost stejného druhu naopak docela uklidňuje, tak o nějakém seznamování nemůže být ani řeč, ne do té doby, než si na ni budu moct sáhnout a třeba jí vyndat z klece. Zatím útočí na všechny a na všechno, rozběhne se proti mžížím jako by je chtěla prorazit, v panice lítá po kleci. Teď jí musím dopřát hlavně klid, aby tu získala pocit, že jí nikdo neublíží, pak začneme s ochočováním. Ve fotoalbu je pár fotek z prvního dne doma.
Jo a nenapsala jsem to nejdůležitější, je ádherná a veliká, o 14 dní starší než Thor a větší, má proti němu pěkně tmavou barvu a krásně viditelnou kresbu, jestli se to tak dá nazvat, prostě vespod bílej čumáček, tlapičky bříško. A má krásnou malinkou tečku na hlavince, pár chloupků bílých, no jak to říct, ona má prostě spotted :o)))



12.10.2008
Ach jo :o(((, tak samička nepřijede dneska, holčičku mi měla přivézt paní, co si od nás brala myšáčky, a nečekaně do toho něco vlezlo. Ale už se domlouvá jiný termín, takže se budem těšit jen o pár dní déle, alespoň všechno pro příchod Sif (jinak se ani samička jmenovat nemůže) pořádně připravíme.


11.10.2008 - večer
Tak jsem přišla k Thorovi s vítezoslavnou novinkou, zítra mu přijede nevěsta, ale bylo mu to úplně jedno, protože nepřišla jeho hodina, jen se otočil na druhej bok zamručel a spal dál. Tak já mu to povím asi tak ve dvě v noci.


11.10.2008
Tak jsem tu zase s gambianím deníčkem. Poslední dny byly u nás moc smutné, musela jsem se rozloučit se svým pejskem naprosto nejlepší bytostí, která mne posledních 14 let provázela životem. Ještě teď je to moc smutné a živé, ale moji potkánci a Thor mi dodávají sílu. Musím nechat Barneyho jít, zvířátka co tu se mnou zůstala mne potřebují.
Napíšu nějaké další poznatky ze soužití s gambíškem Thorem: Pořád je to stejné zlatíčko, snad čím dál tim větší. Každý večer, tedy spíš noc, protože nejaktivnější je od dvou do půl páté ráno, hrajeme svou oblíbenou hru, podrbej mě na bříšku a já ti ochutnám všechny prsty. Taky jsem si lámala hlavu, že Thor vůbec nepije, ale byla jsem ujištěna chovatelkou, že je to v naprostém pořádku. Její slova: To, že málo pije z napaječky Tě nemusí nijak znepokojovat, je to stepní zvíře a prakticky veškeré potřebné tekutiny získává ze šťavnaté potravy, správně krmené gambie oproti potkanům prakticky nepijí ;o). Takže jsem moc ráda, protože v tom případě to znamená, že mu dopřávám správnou výživu.
No vidíte to je další poznatek, hlavně, že jsem si o těchto zvířatech vyhledávala a postahovala všechno možné, abych z toho pak mohla sestavit souvislý článek do popisu. Jasně, že tedy vím, kde je domovina techto zvířat, odkud pochází, ale prostě mi to nedošlo, že si vystačí s vodou z potravy. Tady se přesně ukazuje, že člověk může mít teoreticky nastudováno opravdu hodně, ale zkušenosti získá teprve praxí. Teď chápu, proč se mi lidi ptají na stále stejné otázky ohledně chovu potkanů i když je toho všude napsáno opravdu hodně. Mě všechno kolem chovu potkanů přijde samozřejmě jasné (i když to je řečeno s velkou nadsázkou, i já se na méně obvyklé věci ptám), ale začínající chovatel požaduje vysvětlení. A je to tak dobře. Mít někoho rád totiž neznamená ho prostě vlastnit, i když se jedná "pouze" o zvíře, ale chtít se o něm dozvědět co nejvíce, chtít poznat jeho potřeby a poskytnout mu takovou péči a prostředí, aby se cítil šťastný a spokojený. A jen u zvířete si můžete být jisti, že se vám za to odmění bezmeznou náklonností do konce svých dnů.



10.10.2008 - Tento den se uskutečnil 4. tradiční sraz potkanomilců, nakonec jsem se rozhodla Thora vzít s sebou, pořád říkám jak ho chci zvykat na solečnost více lidí a tohle byla konec konců výborná příležitost. Hospůdka, kde nebylo zakouřené prostředí, a lidi, kteří stáli o to aby si Thora prohlédli. Ze začátku byl trochu vyplašenej, a když se přihnala Celebrian s roztaženou náručí a hulákala Thoréé, jůůůů ten je hezkééééj, jak je zvyklá u potkánků, chudáček měl z toho takový šok, že se mě snažil vyškrábat na rameno a přitom upustil svou obvyklou hromádku bobečků. Tak jsem ho dala do jeho přepravky kde se zavrtal do podestýlky až mu koukala jenom mrňavá očka a velké uši. Nechala jsem ho tam až se uklidní, a pak jsem si ho zase vzala k sobě. To už se nebál, nejdřív u mě spinkal přikrčenej aby byl co nejméně vidět, ale pak zjistil, že se mu ani v tomto prostředí vůbec nic špatného neděje a osmělil se a začal lézt všude možně, po všech lidech, po stole, nevydržel na jednom místě, hned chtěl do přepravky, hned zase ven šmejdit po okolí a to už mu vydrželo až do rána. Tenhle den se dožadoval vůbec nevíc pozornosti, pořád sebou plácal o zem převaloval se na záda a chtěl abych ho škádlila, lítal z jedný strany klece na drzhou, až už jsem kolem páté ráno nemohla jinak a dala ho do klasické klícky v kuchyni. Když jsem se za pár hodin probudila, klec byla otevřená a Thor nikde, docela mě vystrašil, ale našla jsem ho zalezlého za lednicí, trochu jsem jí odšoupla aby se zvětšila škvíra, kterou se tam propasíroval, a Thor ke mě sám přišel. Jůůů on mě má asi rád :o)


6.10. 2008
Tak jsem tu s dalšími zážitky s gambíškem Thorem. On je opravdu nepopsatelný zlatíčko. To co se o Gambianech všude píše, jak jsou teritoriální, jak si hlídají svou klec, svůj pelech nebo dokonce svou místnost jako by Thor ani nebyl zástupcem stejného druhu. A prý mají Gambie povahu spíš křečka než potkana. No já nevím, podobou Gambiana Thor nezapře, ale je to takový zlato, že bych ho přirovnala spíš k mému Frostovi a to je ten nejmilejší potkaní sameček, hadrová panenka, kterého ve svém potkaním chovu mám. Samožřejmě si však uvědomuju, že Thor je ještě miminko a až z něj bude dospělý samec může být všechno jinak. Ale zatím se jeví jako úžasný mazlíček. Snažím se mu hodně věnovat, hraju si s ním i když je v kleci a pořád mu sahám do pelíšku, aby věděl, že já mám tuhle výsadu a přede mnou si toto místo bránit nemá. Zatím to perfektně funguje. Myslím, že když budu v tomto snažení důsledná, nebude ani v pozdějším věku problém, že by si bránil své území. Zatím ho můžu tahat odkudkoli i když spí, z hamaku i z pelíšku, který má udělaný z plastového košíčku. I když jsem viděla, že včera večer se chvíli pral s hamakem, když byl rozdováděnej, tak zatím žádné vybavení klece neničí včetně dvou napáječek, které také nechává bez povšimnutí.
Když ho budím přes den, tak ho nejdříve jemně pohladím, aby se probudil a nelekl se mě, na to se on protáhne a olíže mi ruku. Pak si ho můžu v klidu vyndat z klece.
Včera jsme jeli na návštěvu k mojí sestře jíž její dcery darovaly fretku, tak se nám chtěla taky pochlubit, vzala jsem s sebou Thora, aby se taky ukázal a zvykl si na společnost více lidí, na návštěvu se dostavila i moje neteř se štěnětem labradora, tito navzájem zcela nekompatibilní zvířátka se sešli v bytě, kde je přísný zákaz držení jakýchkoli domácích mazlíčků :o)) Vše dopadlo dobře a zvířátky jsme se kochali na střídačku, kdy vždy jeden z těch kteří by si mohli ublížit byli odděleni v jiné místnosti.
Thor byl naprosto úžasnej většinou mi pospával v náručí, klokance nebo v přepravce. Moc do zábavy se mu nechtělo, zato v noci se ukázal. On je hodnej i když je to noční zvířátko, nedělá žádnej rámus a v pohodě se vedle jeho klece dá spát. Ale když jsem se probudila Thor šmejdil po kleci skočil na hamak a zase dolů přehopkal na jednu stranu a na druhou. Tak jsem otevřela dvířka a chtěla ho pohladit on mě třikrát olíznul a bacil sebou na záda chytil mě pacičkama a začal mě lehce okousávat prsty zatímco já jsem ho drbala na břiše. Pak vyskočil, zase přeběhl klec sem tam, vyskočil na hamak, dolů, chytl mě za ruku a zase sebou fláknul na zem a nechal se drbat na bříšku. Takhle jsme si hráli asi půl hodiny, vzhledem k tomu, že bylo ale půl druhý v noci, tak už se mi pak chtělo spát. Pohladila jsem Thora zavřela dvířka a šla jsem si lehnout. Thoreček chvíli čekal u dvířek, držel se mříží a smutně koukal, ale pak si zalezl do hnízdečka něco tam spapkal a šel si taky lehnout, za chvíli usnul protože jsem slyšela jemné popískávání. No jo on někdy ze spaní píská, někdy i docela nahlas poprvý jsem si myslela, že se mezi sebou zlobí potkani.
Thor je skutečně báječný zvíře ani trošičku nelituju, že jsem musela sáhnout hluboko do rezerv, abych si tohle zvířátko mohla tak rychle zamluvit a jsem hrozně ráda, že ho mám.

Jo a už bezvadně rosteme k dnešnímu dni ráno vážil 505 gramů :o)))))


Thor Thor Thor


4.10. 2008
Thor na dnešek spinkal v klícce na peřiňáku nad mou postelí. Vůbec nedělal žádný rámus (to potkani vedle v místnosti jsou mnohem hlučnější, no ale taky je jich skoro 30, on je sám), večer trochu pobíhal po kleci a chtěl se dostat ven, když jsem ho tam vrátila, měla jsem ho totiž venku na mazlení, chvíli běhal u PC po stole, pak byl se mnou v pelíšku a já ho drbala na hřbetě za ušima, což hrozně miluje. Pak se mu nechtělo být v kleci, ale za chvíli se uklidnil a byl moc hodnej až do rána, vůbec jsem o něm nevěděla, ani podestýlku nevyházel. Dnes večer jsem šla k našim koukat na hokej a vzala si Thorečka s sebou a on mi celou dobu ležel na klíně a zase se nechal drbat. No a pak když ho to chytne, tak je k neudržení, prostě šmejdí všude možně. Jenže ještě nemám pořádně uzpůsobený byt na běhání Gambiana. Musím vymyslet, kam odstěhuju svých 20 orchidejí (těm musím najít nějaké čestné místo) a další blbůstky. Aspoň pořádně uklidím skříně stejně tu mám samý kravinky, na který se akorát chytá prach a nejsou k ničemu :o). Zítra jedem na návštěvu k mojí sestře, je to jen kousek přes město a pojedeme autem, chci aby si Thor odmalička zvykal na všechny podněty, snažím se jej co nejvíce vymazlit, výhodou je, že je naprosto nebojácnej bez známky jakýhokoli stresu. I když je trochu težší na něm poznat nějakou náladu, on se tváří totiž pořád stejně, jak vtipně poznamenala jeho chovatelka, má permanentně zhulenej výraz :o)))
Jo a už zase přibral na 470 a dnes večer se cpal kočičí konzervou s rejží, co nezdlábnul, tak si narval do kapes, ale moc se nechtěl fotit, vypadal hrozně, nechápu jak se mu to tam všechno vešlo :o))) No a zítra jdu koupit další lískový oříšky, protože jak tady píšu deníček, tak jsem mu je z toho pytlíčku nějak omylem ...sežrala!



3.10.2008
Tak Thoreček se začíná otrkávat, u PC, kde spolu trávíme plno času je už jako doma a je tu jak z divokých vajec, už se spolu dělíme i o ten šuplík, vím, že mu nemám strkat ruku neomaleně před čumák, ale nejdříve ho mám upozornit, že jsem to já. Na to mě Thor celou ruku olíže, dělá to skoro pořád :o)). Ale neposedí chvíli na jednom místě, když jsem se ten první den rozplývala jak je hodnej a úžasnej, tak to bylo jen tím, že byl v novém prostředí. Ale pořád je to naprostý zlatíčko a je vlastně dobře, že má o všechno takovej zájem, je vidět, že mu tady nic neschází. Jen už moc nepřibírá :o(, jak přibral první den, tak už zase všechno shodil, přitom baští docela dobře, hlavně banány, ty fakt miluje, zmizelo i hroznový víno, jablíčko a rajče. Na čerstvej fík se mi vybodnul a já myslela jakou mu neudělám radost. Naši mi ho přivezli z dovolený a on ho zadupal do podestýlky. Ze směsi zrní zmizely kokosové lupínky a kukuřice. Taky vybral všechny psí granule, které jsem mu tam dala na přilepšenou, ale ty jsem našla zahrabané v jeho hnízdě. Dnes jsem mu koupila lískové oříšky a dostal i dva vlašské ořechy ve skořápce, ať má nějakou zábavu. Ale nějak velkej aplaus nesklidili. On vůbec všechno přijímá tak nějak bez zájmu. Tak jsem zvyklá na potkánky, kteří po všem co jim člověk nabídne chňapnou a ještě se o to mezi sebou poperou.
Taky mě poněkud převezl a trochu zklamal mé očekávání. Prý jsou gambiani mnohem čistotnější než potkánci, no nevím, ale ten můj si dnes nas**l rovnou do mističky s vodou :o)) a taky se mi zdá, že tak nějak loužičky umísťuje zrovna tam kde spí. Ale zatím se teprve adaptuje, takže mu dám čas, aby si utřídil kde co a kam :o)
Jo a umí spát v hamáčku :o). Teď večer právě ožívá a ručkuje po mřížích klece, nejspíš by šel nejraději někam na výzvědy, když ho to přestane bavit, tak si zbaští kuličku vína a přesně co na něj zrovna koukám vybírá si kukuřici :o)), ale je takovej hrozně roztěkanej vždycky něco nakousne a zahodí a zase šmejdí dál, to se nedivim, že při takovym způsobu nemá čas ani něco přibrat.



2.10.2008
Thoreček spinkal první noc v novém domově. Vůbec jsem o něm nevěděla, nedělal vůbec žádný rámus, ale prý se nemám obávat, to všechno přijde :o)) Jen si nahrnul podestýlku do jednoho rohu, asi jako když má potkaní samička mladý a zbytek vyházel ven z klece. Dnes celý den chrní, jen občas zvedne hlavu a sleduje co dělám. Jo a pěkně tedy roste, do rána přibral skoro 10 gramů :o)


1.10.2008
Dnes jsem si přinesla domů, tohle vysněné zvířátko. Moc jsem po Kryse obrovské toužila, ale není zrovna jednoduché jí sehnat. Když jsem natrefila na nabídku jedné chovatelky, která si přivezla páreček Gambianů od soukromého chovatele z Německa, a doma se jí podařilo odchovat mladé a z tohoto vrhu nabízela samečka, neváhala jsem a okamžite jsem jí zavolala. Slovo dalo slovo a klučinu jsem měla zamluveného. Klučina dostal jméno Thor. Je to nádherný gambianí sameček, váží 466 gramů a od chovatelky je naprosto vymazlený a nebojácný. Dnešní den byl pro něj dosti náročný, nejdřív převoz Od Samy do Prahy, kde jsem si ho vyzvedla já a pak do Plzně, doma si ho všichni prohlíželi, pak ještě přišla na návštěvu kamarádka, všichni ho okukovali a on byl tak miloučkej a zvědavej. Nechal se brát do ruky, sám si na nás lezl a chtěl všechno zkoumat. Dokonce se nestyděl vzít si banán z ruky nebo ze stolu z připravené mističky. Pak když všichni odešli, byl se mnou i u počítače, zalezl si do šuplíku u stolu a když jsem mu tam neopatrně sahla, tak mě hryznul. Ale jen malinko, spíš se lekl, ale pak už si šuplíček hlídal. Tak mě upozornil, abych si uvědomila, že on skutečně není potkan a tak se s ním tedy musí jednat :o). Ale nechtěla jsem mu ukázat, že se ho bojím a že vyhrál. I když jsem měla respekt a asi jsem ho taky trochu naštvala, protože začal pocvakávat zubama, pomalu jsem k němu přibližovala ruku horní stranou zápěstí, mám vyzkoušeno, že tak většinou potkani nekousnou, i když jsou naštvaní a zabralo to i na Thora. Pak už jsem ho v pohodě vyndala ze šuplíku a on mi zase olizoval ruku jakoby nic. Myslím, že až poznáme pořádně jeden druhého, budeme dobří kamarádi.


!!!UPOZORNĚNÍ!!!

V tomto deníčku se dočtete o mazlíčkovi jménem Thor, je to můj miláček a zlatíčko, ale mohlo by to kdekoho svádět k myšlence, že všechny Krysy obrovské jsou takové. NE, NENÍ TOMU TAK. Já měla velikánské štěstí, že se mi podařilo sehnat takto báječně vymazlené zvíře, a zatím je to pouze vyjímka. Krysa obrovská (Cricetomys Gambianus) je stále nedomestikované zvíře v domácích chovech ne zcela obvyklé. Vyžaduje chovatele, který má o těchto zvířatech alespoň teoreticky mnoho nastudováno a má několikaleté zkušenosti s chovem hlodavců. Rozhodně to není zvíře pro "náctileté". Chovatel, typu: "Mám doma potkánka a chtěl/a bych Krysu obrovskou, ale rodiče mi jí nechtějí dovolit, poradtě jak je přesvědčit.", není ten pravý který by měl toto zvíře vlastnit. Více se dočtete v záložce CHOV.

Copyright © Nifl/Chs Z Niflheimu 2007 - 2008
Kopírování bez souhlasu autora zakázáno